Vedle staveb byl stejně podnětný také způsob využití veřejného prostoru, kde se stejnou legitimitou pohybovaly všechny dopravní prostředky včetně pěších. Minimální dopravní značení (vertikálního i horizontálního) vedlo k větší ohleduplnosti. Při cestách za architekturou by se neměly sledovat jen místní stavby, ale také poznávat kulturní zvyky a konzumovat speciality, což v belgickém případě znamená ochutnat vyhlášené hranolky a vyznat se v nepřeberné produkci pivovarů. Obří ochutnávka hranolků proběhla ve stínu (Robbrecht en Daem, M.J. Van Hee, 2012) a společná exkurzi po belgické architektuře se uzavřela posezením naproti středověkému hradu Gravensteen, který dostal současnou podobu až v roce 1907.
Pro další zájemce o současnou zahraniční architekturu se na podzim připravuje přednáškový cyklus Italský podzim 2022, který opět bude spojený s exkurzí do severní Itálie.
Belgické jaro 2022 - zpráva z exkurze
Na počátku června se magisterští studenti FA VUT vypravili v rámci volitelného předmětu Soudobá architektura do Belgie, aby mohli na vlastní smysly zažít některé ze staveb představených během přednáškového cyklu Belgické jaro 2022. Předchozí exkurze do Porta a Basileje se musely z pandemických důvodu omezit na individuální cesty za konkrétními stavbami, takže letošní belgická cesta mohla opět navázat na tradici společných cest po evropských metropolích, kde se teoretické poznatky z přednášek střetávají přímo na místě s každodenní realitou. Koncept předmětu vychází z osvědčené myšlenky prosazované m.j. profesorem Emilem Přikrylem, že “k poznání architektury vede jediná cesta a tou je přímá viděná zkušenost“. Způsob výuky si bere příklad z docenta Petra Rezka, který vede své liberecké studenty k vlastní iniciativě a samostatnosti. Kdo od něj chce zápočet, musí vystoupit z komfortní zóny a v daném termínu se dostavit na konkrétní místo často za českými hranicemi. Doprava, ubytování i program v Belgii byl ve studentské gesci. Termín setkání si studenti stanovili na úterý 7. června ve 14:00 hodin před budovou MAS (Neutelings Riedijk Architects, 2010) na severním okraji historického centra Antverp, kde jsou bývalé lodní doky postupně přestavovány na obytnou čtvrť s desítkami nových bytových domů od světových i tuzemských ateliérů. Za poslední dekádu tu vedle sebe vyrostly soliterní věžové stavby i kompaktní bloková zástavba, takže se lze v praxi přesvědčit o kladech i záporech jednotlivých řešení. Z veřejně přístupné střešní terasy MAS si lze rychle vytvořit přehled o městě, jeho dominantách a rychleji se tak ve městě zorientovat. V pavilonech u vstupu do MAS je informační centrum (podobně jako v pražském CAMPu), kde se návštěvníci dozví o všech plánovaných stavbách. Podle hesla docenta Rezka, že by se exkurze neměla nikdy vracet stejnou cestou, jsme vedle naplánovaných staveb mohli v Antverpách objevit další architektonické skvosty, které nemusely být nutně jen z posledního století. Konstrukční odvahou a řemeslným zpracováním se lze inspirovat také u výrazně starších objektů (pokud má pozorovatel správně nastavenou optiku, což je odkaz na publikaci „...vidím jen to, co vím“ od profesora vídeňské techniky Františka Lesáka). Další mohutná výstavba v Antverpách probíhá na jižním předměstí okolo soudního areálu od Richarda Rogerse. Prohlídku tohoto území si však studenti naplánovali až na čtvrtek, protože ve středu po poledni jsme měli domluvenou schůzku v architektonickém ateliéru Robbrecht en Daem, kde nás svým malým pozemským rájem vytvořeným v bývalé průmyslové hale na východním předměstí Gentu provedl zakladatel kancelář Paul Robbrecht. Do Gentu jsme se vypravili z honosné nádražní budovy (L.Delacenserie, J.Asperen, 1905), která může svou vstupní halou konkurovat nejedné katedrále. Hodinová cesta vlakem hustě osídlenou krajinou pomohla vytušit, jak jsou Belgičané připraveni na energetický přechod (skoro na každé druhé sedlové střeše jsou osazeny sluneční kolektory) a také se divit, jak kreativně lze naložit s režným zdivem. Téměř polovinu našeho pobytu intenzivně pršelo, takže byl dostatek času poznat interiéry staveb a především kvality vnitřního uspořádání městské knihovny De Krook (RCR arquitectes, Coussée&Goris, 2017) v Gentu, které je vytýkána její ocelová chladnost a bezbarevnost. Při našem neplánovaném několikahodinovém pobytu jsme odpozorovali jak intenzivně je budova využívána. Jeden kontinuální prostor nabízí dokonalý přehled o dění venku i uvnitř, ale současně se jednotlivé skupiny uživatelů vzájemně neruší.Vedle staveb byl stejně podnětný také způsob využití veřejného prostoru, kde se stejnou legitimitou pohybovaly všechny dopravní prostředky včetně pěších. Minimální dopravní značení (vertikálního i horizontálního) vedlo k větší ohleduplnosti. Při cestách za architekturou by se neměly sledovat jen místní stavby, ale také poznávat kulturní zvyky a konzumovat speciality, což v belgickém případě znamená ochutnat vyhlášené hranolky a vyznat se v nepřeberné produkci pivovarů. Obří ochutnávka hranolků proběhla ve stínu (Robbrecht en Daem, M.J. Van Hee, 2012) a společná exkurzi po belgické architektuře se uzavřela posezením naproti středověkému hradu Gravensteen, který dostal současnou podobu až v roce 1907.
Pro další zájemce o současnou zahraniční architekturu se na podzim připravuje přednáškový cyklus Italský podzim 2022, který opět bude spojený s exkurzí do severní Itálie.
| Vložil | Šmídek Petr, MgA. Ing.arch. PhD. |
|---|---|
| Vloženo dne |