V pondělí je sice mariánská kaple Notre-Dame du Haut v Ronchamp pro veřejnost uzavřená, ale naší výpravě se brány areálu otevřely. Mohli jsme tak netradičně zažít poutní kapli během servisního dne, kdy se sešla i památkářská komise řešící tříletou rekonstrukci, díky čemuž je nyní celá jižní fasády kaple ukrytá za lešením. Na druhou stranu bylo možné prohlédnout si práci restaurátorů, odhalené části bez omítky a pokusné vrty zkoumající stav železobetonové nosné konstrukce a výplňového zdiva. Návštěvnické centrum od Renzo Piana dokončené před jedenácti lety postupně zarůstá do svahu. Bujná vegetace novodobou intervenci úspěšně zakrývá a může se tak stát, že řada návštěvníků ubytování pro jeptišky s malou kaplí přehlédne.
Ubytování v klášteru La Tourette bylo třeba domlouvat s velkým předstihem a byli jsme tak rádi, že na nás vybyl termín slunovratu. Nejkratší noc v roce umožnila, abychom mohli promyšlený komplex zažívat od brzkých ranních hodin až do pozdního soumraku. Kromě přímých prostorových zážitků, které žádné médium neumí zprostředkovat, jsme také obohatili své chuťové smysli díky společným večeřím v refektáři.
Při cestě do Firmini jsme nedalekým Lyonem pouze projeli (zajímavých staveb je zde na mnoho dní) a zastavili v Givors na experimentálním sídlišti La cité des Étoiles ze 70. let od Jeana Renaudie, kde železobetonová hvězdicová struktura se stovkami bytů přerůstá z městské zástavby do divoké přírody na úpatí kopce s hradními ruinami. Ve Firmini nás zastihla průtrž mračen a také uzavřená polovina Le Corbusierových staveb, ale v Unité d'habitation se někteří studenti dostali také do mezonetových bytu či spatřit betonovou střešní krajinu místní mateřské školky.
Během tří intenzivních dnů jsme si tak mohli prohlédnout Le Corbusierovu ranou tvorbu i jeho pozdní díla. S vysoko nastavenou laťkou jsme se při zpáteční cestě zastavili v královském solivaru v Arc-et-Senans od Claude-Nicolase Ledouxe. Areál zařazený na seznamu UNESCO dnes slouží jako muzeum (na expozici se podílel Anthony Vidler), kde se lze na modelech seznámit s dalšími vizionářskými projekty tohoto klasicistního architekta.
Cílem exkurze bylo zažít na vlastní kůži stavby jednoho z nejvýznamnějších architektů 20. století, ale také dospět, že inspiraci lze čerpat ze staveb výrazně starších a současně mít pozorně otevřené oči, aby nám neuniklo současné směrování architektonické tvorby.
Cesta do La Tourette 2022 - zpráva z exkurze
Po splnění všech školních povinností začaly pro čtyři desítky studentů FA VUT letní prázdniny cestou po Le Corbusierových stavbách. V porovnání s dřívější exkurzí před čtyřmi lety musel být program mírně zkrácený, ale všechny důležité zastávky zůstaly zachovány a navíc přibyly stavby, jejichž autoři se v českých výukových osnovách často neobjevují. Odjezd byl již tradičně od hotelu Austerlitz. Nočním přejezdem do Stuttgartu jsme ušetřili drahocenný čas, kam jsme dorazili krátce po úsvitu a mohli si tak před návštěvou sídliště Weissenhof (kde jsme měli rezervaci až od 10:00 hodin) prohlédnout také ikonickou Novou státní galerii od Jamese Stirlinga. Československo kvůli komunistické historii postmoderní sloh (s výjimkou Michala Brixe a několika málo dalších) přeskočilo. Přitom se právě na těchto stavbách lze naučit číst silné koncepty vázající nové stavby k místu a historii. Naopak slavné sídliště Weissenhof z roku 1927 na kopci Killesberg nad Stuttgartem je ryzím příkladem mezinárodního slohu, který okouzlil celou meziválečného generaci architektů a na identické bílé kubusy můžete narazit po celém světě. Hlavním propagátorem purismu a člověkem, který definoval Pět bodů moderní architektury, byl právě Le Corbusier, který na stuttgartském sídlišti postavil tři rodinné domy, které se na rozdíl od Tautových nebo Gropiových staveb dochovaly dodnes, jsou citlivě zrekonstruovány a navíc zpřístupněny veřejnosti. Studenti tak mohli na vlastní kůži zažít stísněné dispozice i velkorysou střešní zahradu. Kromě Le Corbusierovy dvojvily probíhala také v přízemí Behrensova domu výstava portugalského ateliérů Fala, s jejichž tvorbou se mohli studenti blíže seznámit již v říjnu 2019 během dvou přednášek na FA VUT. Odpoledne jsme přejeli do Francie, kde byl na programu v alsaském Colmaru (kromě ubytování) jediný bod a tím bylo rozšíření muzea Unterlinden. Kromě moderní přístavby od basilejského dua Herzog & de Meuron se v bývalém gotickém klášteru dominikánek nachází Isenheimský oltář od německého renesančního malíře a Matthiase Grünewalda. Prohlídka středověkého areálu s rajskou zahradou alespoň částečně navodila atmosféru kláštera Le Thoronet (ten je cisterciácký a v románském slohu), kterým se Le Corbusier nechal volně inspirovat při navrhování dominikánského kláštera La Tourette.V pondělí je sice mariánská kaple Notre-Dame du Haut v Ronchamp pro veřejnost uzavřená, ale naší výpravě se brány areálu otevřely. Mohli jsme tak netradičně zažít poutní kapli během servisního dne, kdy se sešla i památkářská komise řešící tříletou rekonstrukci, díky čemuž je nyní celá jižní fasády kaple ukrytá za lešením. Na druhou stranu bylo možné prohlédnout si práci restaurátorů, odhalené části bez omítky a pokusné vrty zkoumající stav železobetonové nosné konstrukce a výplňového zdiva. Návštěvnické centrum od Renzo Piana dokončené před jedenácti lety postupně zarůstá do svahu. Bujná vegetace novodobou intervenci úspěšně zakrývá a může se tak stát, že řada návštěvníků ubytování pro jeptišky s malou kaplí přehlédne.
Ubytování v klášteru La Tourette bylo třeba domlouvat s velkým předstihem a byli jsme tak rádi, že na nás vybyl termín slunovratu. Nejkratší noc v roce umožnila, abychom mohli promyšlený komplex zažívat od brzkých ranních hodin až do pozdního soumraku. Kromě přímých prostorových zážitků, které žádné médium neumí zprostředkovat, jsme také obohatili své chuťové smysli díky společným večeřím v refektáři.
Při cestě do Firmini jsme nedalekým Lyonem pouze projeli (zajímavých staveb je zde na mnoho dní) a zastavili v Givors na experimentálním sídlišti La cité des Étoiles ze 70. let od Jeana Renaudie, kde železobetonová hvězdicová struktura se stovkami bytů přerůstá z městské zástavby do divoké přírody na úpatí kopce s hradními ruinami. Ve Firmini nás zastihla průtrž mračen a také uzavřená polovina Le Corbusierových staveb, ale v Unité d'habitation se někteří studenti dostali také do mezonetových bytu či spatřit betonovou střešní krajinu místní mateřské školky.
Během tří intenzivních dnů jsme si tak mohli prohlédnout Le Corbusierovu ranou tvorbu i jeho pozdní díla. S vysoko nastavenou laťkou jsme se při zpáteční cestě zastavili v královském solivaru v Arc-et-Senans od Claude-Nicolase Ledouxe. Areál zařazený na seznamu UNESCO dnes slouží jako muzeum (na expozici se podílel Anthony Vidler), kde se lze na modelech seznámit s dalšími vizionářskými projekty tohoto klasicistního architekta.
Cílem exkurze bylo zažít na vlastní kůži stavby jednoho z nejvýznamnějších architektů 20. století, ale také dospět, že inspiraci lze čerpat ze staveb výrazně starších a současně mít pozorně otevřené oči, aby nám neuniklo současné směrování architektonické tvorby.
| Vložil | Šmídek Petr, MgA. Ing.arch. PhD. |
|---|---|
| Vloženo dne |