Piaristická kolej v Lipníku nad Bečvou dostala novou naději
Na začátku září proběhl architektonický ideový workshop Principy dědičnosti v Lipníku nad Bečvou. Město využilo potenciálu mladých architektů a může tak na základě jejich obsáhlých analýz, inovativních nápadů a nestranného odborného pohledu oživit po mnoha letech areál piaristického kláštera a koleje.
Závěrečné prezentace v areálu Piaristické koleje
V týdnu od 5. září se v prostorách bývalé piaristické koleje uskutečnil workshop studentů architektury, hledající budoucnost rozsáhlého komplexu klášterních budov s kostelem a zahradou. Principy dědičnosti, tak zněl název workshopu, během kterého studenti analyzovali prostor a hledali nová řešení. Po více jak dvaceti letech tak chátrající areál na pět dní ožil tvůrčím ruchem.
Třináctka studentů z brněnské fakulty architektury proměnila prostor bývalého refektáře v provizorní projekční ateliér. Úvod workshopu patřil podrobným analýzám místa. Množství rozhovorů s místními obyvateli poskytlo velké množství cenných podnětů a postřehů. Na jejich základě pak v průběhu týdne vzniklo pět různých koncepcí, jak k objektu přistoupit či jak s ním naložit. Od jednoduchého vystavení formou komponované expozice v rámci současných průvodcovských aktivit informačního centra, přes postupné zpřístupňování až po radikální proměnu kláštera i zahrady. Jednotlivé přístupy se vzájemně nevylučují, ale naopak v řadě scénářů na sebe navazují či se prolínají.
Výstava projektů před areálem Piarisktické koleje
První koncepce vystavuje dům hned teď, tak jak je, v současném stavu. „Dům sám o sobě je tak nádherný, mnohovrstevnatý a tajemný, že jsem dospěla k tomu jej vystavit právě takový, jaký je teď. Prvním krokem k navázání vztahu je přece vždy poznání.“ komentuje svůj záměr Karina Shumlyanska. Navrhuje otevření pěti cest, které potencionální návštěvníky provedou domem a seznámí je s jeho historií.
Vztah k místu je velice důležitý, a právě v případě piaristické koleje se začíná pomalu vytrácet, mladší generace už ho pomalu vypouští ze svých hledáčků. S tímto názorem přicházejí i autorky koncepce zpřístupnění Dagmar Dvořáková, Alžběta Jansová, Petra Mojžíšová, Anna Vazačová: „Naším cílem je dostat dům do povědomí všech generací, nečekat desítky let na investora, který by se objektu mohl ujmout, ale vnést místní iniciativou do komplexu kláštera život.“ Jejich záměrem je dostat dům do podvědomí okamžitě, otevřít jeho dveře za předpokladu minimálních investic a postupnými kroky dojít od zpřístupnění zahrad až k oživení celého areálu. Právě proces postupného zpřístupňování by měl nastartovat trvalé obydlení kláštera.
„V našem návrhu přistupujeme k vložení nového srdce domu do jeho dvorů. Tato jádra koleji navrátí a rozproudí životní energii a bývalý klášter se přiblíží dnešní době. Je důležité dům systematicky otevřít veřejnosti, aby mohl každý vstoupit přímo do srdce už z ulice. Takové řešení umožní kolej znovu plně využít a zároveň zachová její historické hodnoty.“ doplňují ke své koncepci s názvem Plug-in Roman Bartoš a Tereza Macanová. Jejich návrh se zabývá i technickým zabezpečením domu, myslí na hospodaření s dešťovou vodou, využívá obnovitelné zdroje.
Tereza Vítková přichází s konceptem dětského hospicu, centra pro děti a jejich blízké. Čerpá z historie a vrací do areálu zpět děti, místo školní výuky se jim ale dnes dostane paliativní péče. „Při pohledu do historie a zamyšlením se nad důvodem vybudování objektu jsem došla k tomu, že to bylo poslání piaristů, kteří zde působili a jejich náplní bylo poskytovat vzdělání i dětem, které nepocházely z bohatých rodin – tím jim přinášeli naději a radost do života.“ doplňuje autorka.
Koncepce radikální změny přichází se třemi principy, jak přistoupit k využití kláštera a přilehlé zahrady. Produkujeme, zahušťujeme, bouráme. Tak zní hlavní myšlenky, na základě kterých se otevírá zahradnictví, vzniká nová zástavba, získávají se prostředky na obnovu koleje a její provoz, areál se stává plnohodnotným partnerem pro současný rozvoj města. „Bourat nemusíme jen hmotu, ale i funkci. Bouráním tradičních schémat bychom rádi poukázali na to, že kostel může mít v průběhu času jinou funkci, než pro kterou byl původně určen.“ objasňují radikální postoj Diana Bevelaquová, Alena Dvořáková, Marie Křížková, Vojtěch Nejeschleba a Kateřina Novotná. Díky radikálnější koncepci otevírají otázku, zda-li má být objekt zakonzervován v čase, nebo má radikálně vstoupit do současného organismu města.
Výstupy workshopu byly prezentovány široké veřejnosti v pátek 9. září 2022 v hlavním sále koleje. Nyní jsou panely se studentskými náměty a návrhy vystaveny přímo před budovou kláštera, kde si je můžete prohlédnout a zároveň i na vlastní kůži objevit atmosféru místa a prohlédnout si areál zatím alespoň zvenku.
Studentský architektonický workshop Principy dědičnosti je nejen výraznou pozitivní zkušeností pro budoucí adepty architektury, ale především velkou příležitostí pro Lipník v úvahách o jeho bohatství, identitě i odkazu budoucí generaci.
Worshop proběhl pod vedením odborného lektorského týmu složeného z Ing. arch. Jitky Ressové, Ph.D., Ing. arch. Jana Mléčky, Ph.D., MgA. Ing. arch. Vojtěcha Jemelky.
Vložil | Šoborová Adéla |
---|---|
Vloženo dne |