K místu ani ne. Spíše k Ivanu Rullerovi, který byl kdysi děkanem Fakulty architektury VUT a já u něj studoval. Zakázku jsme získali ve výběrovém řízení. Téma je nám blízké, protože se v ateliéru zaměřujeme nejen na architekturu sakrální, ale i funerální, která zahrnuje právě obřadní síně. Obě témata mají přesah do posmrtného či věčného života.

Ruller ji navrhoval v 80. letech a inspiroval se řeckou mytologií, kdy Cháron převáží smrtelníka z tohoto života na druhý břeh. A právě přejezd cháronovou loďkou je zpodobněn i v půdorysu obřadní síně. V prvních návrzích se dokonce počítá s vodním prvkem, rakev se zesnulým je tak jakoby na druhém břehu. To je základní myšlenka. Stavba je založena na horizontále – na něčem, co je klidné a spjaté se zemí. Z toho pak dramatickou křivkou vystupuje hala, kde se obřad odehrává. Je to jednoduchá modernistická kompozice.

Provoz byl přerušen kvůli vysokým nákladům na údržbu. Stavba pak nebyla hlídána, a tak z ní někdo ukradl měděnou krytinu. Do síně začala zatékat voda a prostor od té doby chátrá. Naštěstí zloděj netušil, že krádeží uměleckých děl by si vydělal mnohem víc. Ivan Ruller se znal s mnoha umělci, a proto jsou zde cenné kousky – skleněná plastika Valéra Kováče, venkovní skulptura Olbrama Zoubka, brána Zdeňka Makovského či refliéf Tomáše Rullera.

Celý rozhovor je k dispozici na zVUT.cz