Diplomová práce Tatiany Uhríkové s názvem Konverzia mestského bloku v Ľubľani pod vedením Ing. arch. Vítězslava Nového řeší zanedbané území v centru Lublaně v přímé návaznosti na ikonické trojmostí slovinského architekta Jože Plečnika. Návrh vychází z padesát let staré teorie A Pattern Language Christophera Alexandra založené na intuitivním navrhování, zároveň ale odpovídá současným potřebám města i místních obyvatel. Nekonvenční řešení a komplexní přístup si vysloužil vítězný titul v 23. Přehlídce diplomových prací pořádané Českou komorou architektů. 

Autorka se územím začala zabývat již na své studijní stáži ve Slovinsku na Fakultě architektury Lublaňské univerzity v ateliéru Ora Ettlingera a Tomaže Novljana. Důkladný prostorový a pocitový průzkum místa i jeho okolí a nastudování knihy Pattern Language poskytlo podklad pro samotný vznik zadání diplomové práce.

Ilustrace - analýza míst a definování prostor: Intenzita života vychází přímo z celistvosti a vzájemných vztahů, které jí tvoří, neustále se mění a navzájem se ovlivňují. Centrem se může stát cokoliv, co vytváří prostor. Od detailu nejmenšího měřítka, přes světlo a sluneční paprsky až po pominutelný a neopakovatelný okamžik. 

“Zadání vzešlo z poznání místa, největší inspirace vznikla právě na místě v Lublani. Skici, rozhovory s lidmi, důkladné mapování okolí pomocí myšlenkových map i fotografií mi pomáhaly utřídit si myšlenky. Blízkost slovinské národní pýchy a odkaz Jože Plečnika byl citelný,“ objasňuje Tatiana zákulisí svého projektu. “Bylo obtížné blok doplnit. Mým cílem bylo do území přinést nové body, aktivity, přilákat pozornost lidí a vrátit místu ztracenou kvalitu,“ dodává autorka.

Axonometrie - Důležitost a geometrie veřejných prostor: Definování, tvarování a členění vytváří hierarchii, která území rozdělila do několika zón, které ve svém měřítku odpovídají kontextu místa i celé Lublaně. Prostory se střetávají v centru bloku, na jejich křížení se propojují jednotlivé funkce pomocí otevřené multifunkční plochy, která není prázdnou a anonymní. 

Návrh doplnění vnitrobloku díky analytické časti a poznání místa vyústil do konceptu Kulturního centra s experimentální divadelní scénou a komerčním zázemím.  Uspořádání objemů a jejich pozice ovlivňuje a formuje velikost i charakter veřejného prostoru a vzniká tak členitý, funkčně propojený celek. Jednotlivé místnosti se obrací do veřejných a exteriérových zón, což napomáhá k celkovému propojení. Právě propojení exteriéru s interiérem, přirozené osvětlení, pohledové osy a čitelná dispozice jsou důležitými body návrhu. 

Vizualizace - Foyer divadla je v celé své šířce otevřené pomocí velkoformátového okna do pěší zóny mezi budovou divadla a Kulturním centrem. Tento prostor pasáž opticky rozšiřuje a přitahuje pozornost kolemjdoucích.

Hmotové řešení Kulturního centra svým jednoduchým objemem reaguje na složitost a bohatou členitost stávající zástavby vnitrobloku. Jinými slovy, nové objemy s objemy stávajícími společně formují venek, který svým měřítkem vytváří pozitivní geometrii v prostoru. Kulturní centrum a divadelní scéna s doplňkovými funkcemi vytváří živý atraktor, který do vnitrobloku přinese vitalitu, upevní místní komunitu a vytvoří adekvátní prostor pro setkávání a další rozvoj lokality. 

Půdorys - Kulturní centrum 1.NP 

Rekonverze městského bloku ukazuje možný přístup a principy při zásahu do historických struktur. Cílem je najít výrazové prostředky obsáhnuté hmotou objektu stejně jako porozumět problematice novodobých zásahů v městských centrech a reagovat na ni architektonicko-urbanistickým řešením. Práce nepřináší jen konkrétní řešení jedné parcely, ale poskytuje názor na stavění v centrech obecně. 

“Diplomová práce má dvě roviny. Samotný architektonicko-urbanistický návrh, který do lokality přináší nový impulz a podporuje současné potřeby města. Druhá rovina nemá spojitost s fyzickou architekturou, ale je aplikací teorie, která se na svět dívá nám dnes vzdáleným pohledem. V procesu nejsou důležité jen dokazatelná fakta, ale také intuice,” shrnuje vedoucí práce Ing. arch. Vítězslav Nový.