Klášter, zakázané a chráněné místo uzavřené okolnímu světu, obehnané vysokou kamennou zdí s malým vnitřním atriem a rozlehlou zahradou vyplňující prostor mezi zdí a stěnami budov. Dnes je prázdný a opuštěný, ne však poničený. K nebi se tyčící historické budovy s jejich institucionálními přístavky daly místu zvláštně vzhled i atmosféru. Jabloňový sad stále nese ovoce a zchátralý skleník a nízká stavení dávají tušit, jak a kde se odehrával řádový život. Interiéry, dnes opuštěné od namáhavé a často bezradné služby potřebným a nevládnoucím lidem vyčleněným ze společnosti, do sebe vstřebaly příběhy lidí, na které se již zapomnělo, ale jejichž chvíle radosti a občasného prozření dají tušit některé vzpomínky zachycené na stěnách a zavěšené ze stropu. Je možné toto místo obživit?

Vrátit mu barvu, dotek? Přáli bychom si, abyste viděli nejen neutěšené území a staré nevzhledné budovy. Přáli bychom si, abyste viděli naději, utopii, překonávající veškeré pomyšlení. A možná stačí, když ztlumíme světlo, utlumíme pohled a zapojíme ostatní smysly.

Fakulta architektury VUT

Poříčí 5, Brno