Cesta za Palladiem 2023 - zpráva z exkurze
V tomto semestru se přednáškový cyklus o soudobé zahraniční architektuře na FA VUT zaměřil na oblast severní Itálie, kam se na konci června vydala skupina padesáti studentů, aby se na vlastní oči přesvědčili o nadčasovosti Andrey Palladia, citlivém dialogu s historií Carlo Scarpy, divadelní režii Alda Rossiho, hře geometrických forem Maria Botty nebo konstrukčním mistrovství Gia Pontiho. Během přednášek v letním semestru si mohli studenti vytvořit o stavbách přibližnou představu, která však až po osobní návštěvě jejich očekávání zkoriguje a zasadí do souvislostí. Odjezd autobusu byl v pondělí 19. června od hotelu Austerlitz tradičně v nočních hodinách, aby se přejezdem ušetřil jeden nocleh. Následující den hned po přejezdu rakouských hranic jsme v Udine vystoupili u bývalého sídla banky Hypo Alpe-Adria od kalifornského ateliéru Mophosis. Dekonstruktivistická stavba měla spíš než jako inspirace vzbudit otázky a nepovažovat Pritzkerovu cenu za jediné měřítko architektonické kvality. Bottův kostel Beato Odorico v Pordenone otevřeli přesně po našem příjezdu, a tak jsme si mohli i uvnitř prohlédnout všechny detaily odkazující na osobnosti, s nimiž Botta na počátku své kariéry spolupracoval (C.Scarpa, Le Corbusier, Louis I. Kahn). Benátský štuk na vnitřních stěnách ani obkladové režné zdivo po čtvrt století téměř nezestárlo. Pod majestátním pohořím Monte Grappa jsme si v Possagnu prohlédli rozšíření ateliéru klasicistního sochaře Antonia Canovy v jeho rodném městě, kde je v antikizujícím chrámu slavný sochař pochován. Scarpova citlivé dostavba je z ulice zcela nepostřehnutelná. Nárožní světlíky nových výstavních sálů poskytují sádrovým odlitkům Canovových soch jedinečnou atmosféru. V následující dnech byly v program Scarpovy rozsahem větší realizace, ale již zde se mohli studenti seznámit se Scarpovým rovnocenným dialogem nové vrstvy s historickou architekturou. První setkání s Palladiovou tvorbou byl dřevěný most spočívající na pylonech ostrých jako břitva přes dravou horskou řeku Brenta ve městě Bassano del Grappa proslaveného stejnojmennou vinnou pálenkou. Rudě zbarvený Palladiův most se stal symbolem celého města a objevuje se také na etiketách řady výrobců místních grap. Zároveň bylo vhodné představit si Palladia nejen jako autora městských paláců a venkovských vil, ale také jako zdatného konstruktéra. Po příjezdu do Vicenzy se exkurze logicky vydala po Palladiových stopách. Krátké nahlédnutí do Palazzo Valmarana, Palazzo Chiericati a Teatro Olimpico. Prázdný sálu Basilica Palladiana chystající se na další výstavu alespoň umožnil pocítit sílu volného prostoru o rozloze přes 1100 m2 a výškou přes 24 metrů. Poněvadž ubytovat padesátičlennou exkurzi na počátku turistické sezóny nebylo jednoduché, tak se musel mírně upravit program a namísto severního okruhu k jezeru Como, kde byly hotely vyprodané týdenními turnusy za dvojnásobné ceny než nabízely hotely jižně od lombardské metropole. Po přenocování na okraji Vicenzy jsme se přepravili do nedaleké Verony, kde byly na programu pouze dva body – Museo Castelvecchio a Banca Popolare. Jen na přestavbě středověkého hradu Scarpa strávil dlouhých čtrnáct let, takže by nedávalo smysl exkurzi uspěchat. Po další noci na periferii nás čekal delší přejezd do Milána, kde nás autobus vysadil u nadace Prada od Rema Koolhaase a přes další stavby od držitelů Pritzkerovy ceny (SANAA a Grafton) v campusu soukromé univerzity Bocconi jsme se přes místní racionalisty (BBPR, L.Dominioni, P.Portaluppi) pěšky dostali až k milánskému dómu. Ubytování bylo v centru u vodního kanálu Ripa di Porta Ticinese, kde panuje rušný noční život, ale již brzy ráno museli být studenti připravení absorbovat prohlídku tří dalších italských měst Modena, Boloňa a Ferrara. Páteční program sice začal ponuře návštěvou Rossiho hřbitova San Cataldo v Modeně, ale představuje jeden z nejsilnějších postmoderních projektů. Navíc jakoby se tu člověk ocitl uvnitř obrazu Giorgio de Chirica. Patriotismus nám nedovolil vynechat také místní muzeum automobilky Ferrari od českého rodáka a high-tech vizionáře Jana Kaplického, jehož zářivě žlutý živočich obepíná cihlovou továrnu, kde se zrodila závodní legenda. Pro mnohé netušenou zastávkou byl Le Corbusierův pavilon l'Esprit Nouveau v Boloni, který sice původně vznikl v roce 1925 pro pařížskou výstavu, ale v roce 1977 se v Itálii rozhodli postavit repliku (o dekádu dříve než vznikla replika Miesova barcelonského pavilonu). Zahlédnout rudé závěsy v boloňských palácích a pokračovat do Ferrary, kde Benedetta Tagliabue před dvěma lety dokončila organický kostel. Šťastnou náhodou jsme byly ubytovaní v sousedství čerstvě zrekonstruovaného Palazzo dei Diamanti. Poslední den byly na programu pouze dvě stavby. Palladiova vila la Rotonda je pro veřejnost otevřena jen o víkendu a jinak slouží rodině Valmarana, která opodál vlastní ještě jednu renesanční villu Valmarana in Nani, kde v přilehlé hospodářské budově provozoval Carlo Scarpa svůj ateliér. Předposlední zastávkou byl hřbitov rodiny Brion-Vega u městečka Antivole, kde je v rohu pohřbený také autor. Před návratem do Brna nás ještě čekala prohlídka Padovy, kde však byla Donatellova jezdecká socha Gattamelata před bazilikou svatého Antonína urytá pod lešením. Do Palazzo della Ragione snadno zaměnitelným s Basilica Palladiana došli jen ti nejvytrvalejší. Po klidném nočním přejezdu nás autobus opět vysadil v neděli ráno před fakultou.
Exkurze do severní Itálie nabídla jen malou ochutnávku toho, co tato oblast může nabídnout. Měla studenty nadchnout k brzkému návratu ať už za dalším výletem, pracovní nebo studijní stáží. Jak říká architektonický samouk Tadao Ando, který se vše potřebné pro svoji profesi dozvěděl cestováním za stavbami: „Je důležité, aby člověk poznal co nejvíce prostředí - cestování z něj dělá architekta.“
| Vložil | Šmídek Petr, MgA. Ing.arch. PhD. |
|---|---|
| Vloženo dne |