Výstava Otvírač srdcí představuje jinou tvorbu, než na jakou býváme u Michala Gabriela zvyklí. Vychází z autorových letitých zkušeností s 3D tiskem a klasické médium sochy zde nahrazují dioramata, ke kterým Gabriel dospěl na základě vizuálního přemýšlení o hybridním formátu sochařského obrazu, jenž se postupně transformoval do podoby „sochařských pohlednic“. Výsledkem jsou práce vzniklé bez zásahu lidských rukou, které v tomto případě nahradily digitální technologie. Médium 3D tisku se tak stává více než jen technikou, kterou lze využít pro vytváření modelů v procesu realizace klasických soch. Gabriel v tomto ohledu překračuje svůj vlastní stín a svou tvorbu zaměřuje právě na samotné digitální sochařství.

Romantizující cyklus 3D pohledů upřených do krajiny je současně osobní úvahou o dematerializaci sochy i snahou o znovuobjevení významu procházky jako prožitku, kterým lze vystoupit z každodennosti. Gabrielovy sochařské obrazy pracují s motivem romantického pozastavení člověka tváří v tvář krajině, která je v tomto případě inspirována šumavskou mystikou. Syntetická krajina vydestilovaná z polygonů se zdá být ve všech ohledech umělá, ale pravý opak je pravdou. Nejen, že je ukotvená v osobní mytologii Michala Gabriela a rezonují v ní jeho zážitky i vzpomínky z dětství, ale jejím předobrazem jsou navíc reálné Radek Wohlmuth (* 1967) je český historik umění, výtvarný kritik a publicista.motivy z lesních interiérů – stromy, houby a šumavské menhiry s po generace tradovanými jmény: Bohyně, Mnich Měsíční a Větrný kámen, Otvírač srdcí, podle kterého také dostal celý projekt název.

Gabrielovy „sochařské pohlednice” tak vytváří prostorové album oddělených poutnických zastavení nebo nečekaných přírodních setkání konkrétních osob vytržených z denní rutiny a běžného civilizačního prostředí. Tyto romantické motivy poutnictví a cesty zde ale nabírají i méně tradiční podoby, například ve formě cyklistiky. Řazení dioramat do za sebou do ubíhající linie pak může evokovat právě postupnou pouť krajinou, kterou návštěvník výstavy zprostředkovaně prožije právě prostřednictvím těchto „sochařských pohlednic“.

Michal Gabriel (*1960 v Praze) patří k nejvýraznějším českým postmodernim sochařům. Vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění, a to v ateliéru Jiřího Hány a v roce 1987 spolu s dalšími významnými výtvarníky své generace založil skupinu Tvrdohlaví. Jeho sochařská tvorba v sobě zahrnuje statické i dynamické elementy a převažují v ní především figurativní motivy. Gabriel je sochařem jak klasickým, tak i experimentálním a klíčovou složkou v jeho tvorbě je promýšlení vztahu sochy a jejího okolí. Patří k českým průkopníkům v digitálním sochařství, které akcentuje právě ve výstavě Otvírač srdcí. V rámci své kariéry realizoval více jak pět desítek samostatných výstav a od roku 1998 působí na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně, kde vede vlastní ateliér. 

Radek Wohlmuth (*1967 v Chebu) je český historik umění, výtvarný kritik a publicista.