S Jaroslavem Drápalem jsem se poprvé setkal jako úplný elév, a to v prvním ročníku studií na Fakultě architektury v Brně v osmdesátých letech. Vyzařovala z něj vášeň pro architekturu a umění stavět. Toto zanícení dokázal přenést velmi přirozeným způsobem na mě, stejně jako na generaci přede mnou i generace po mně. Dělali jsme struktivní modely z papíru. Pod jeho vedením a trochu i ochranou před jinak komunistickou fakultou jsme objevovali nové, do té doby nevídané profesní obzory. 

Nezapomenutelným studijním vstupem byly Drápalovy přednášky věnované architektonické kompozici, k níž celý život tíhnul. Ta byla tématem našich hovorů i později. Vztah k architektonické kompozici a studentstvu stál i u rozhodnutí v jeho dilematu, zda se věnovat vlastní architektonické tvorbě, nebo výuce na fakultě. Upřednostnil, jak všichni dobře víme, fakultu a strávil na ní pedagogickou činností neuvěřitelných 62 let. Zanechal v ní silnou stopu, či spíše hlubokou brázdu. Uvědomil jsem si to na výstavě 100 let české a slovenské architektury v Jízdárně Pražského hradu, kde jej jako svého učitele uváděli všichni současní uznávaní moravští architekti. 

Po zhlédnutí jeho strukturálních staveb na Pellicově v Brně a v Tišnově jsem si uvědomil koherentnost jeho myšlenek, výuky a vlastní tvorby. Názorovou stálost projevoval celou dobu svého působení i v etické oblasti ve všech politicky turbulentních dobách a vytvořil tak jakýsi ostrov svobody na Rybářské. Díky všem těmto věcem jsem si Jaroslava Drápala vybral jako vedoucího své diplomové práce a jsem rád, že tuto roli tehdy přijal. Z myšlenkového kvasu tohoto období čerpám dodnes. Někdy přivedl na konzultaci i svou ženu Olgu a hovořili jsme za praskání tamějšího parního topení. 

Jaroslav Drápal byl nositelem myšlenkové kontinuity brněnské Fakulty architektury s odkazem na profesora Kuriala, Rozehnala a Fuchse. Doufám, že na tento odkaz, který patří k pokladům fakulty, škola dále naváže. Rád budu součástí. 

Ještě několik hodin před jeho skonem jsme domlouvali přednášku pro druháky. O to více jsem byl zprávou o úmrtí pohnut a chtěl bych mu nyní věnovat svůj pozdrav za řeku Styx. Jeho oblíbený stoj na hlavě se jistě dá dělat i tam. Zdravím Tě, Jaroslave, do krajiny dokonalých proporcí Tvým oblíbeným pozdravem.

Slunce v duši

Marek Štěpán

7/12/2023