Letošní přednášky měly společné motto 'Dobří holubi se vracejí', kdy záměrně byli přizváni absolventi brněnské fakulty, aby se po čase ohlédli, jak dobře či nedostatečně je škola připravila na jejich budoucí povolání. Ačkoli jsou osobní zážitky nepřenositelné, mohou být podobné přednášky nápomocné v prvních krocích po promoci a později také a při zakládání vlastního ateliéru. Na rozdíl od tištěných textů nebo multimediálních záznamů na internetů mohou studenti na přednáškách přímo klást dotazy, což hojně využívali, a v některých případech byla debata delší než samotný výklad.

Přednášky záměrně nebyly streamované ani jinak zaznamenány, aby mohla probíhat co nejotevřenější diskuze. Dalším z cílů bylo, aby po pandemické vlně, kdy si všichni přivykli na on-line život, opět rozproudit akademický život na fakultě.

Cyklus zahájil na konci října architekt Michal Palaščák, který na přelomu milénia vedl s dalším brněnským absolventem Romanem Gale společný ateliér 'agp' a od roku 2015 má samostatné studio 'dílna'. Michal Palaščák vzal motto 'Dobří holubi se vracejí' doslovně a vedle soukromé praxe také působí na FA VUT jako proděkan pro rozvoj, kde má na starosti přesun do nové budovy v areálu na ulici Údolní, která vzniká podle vítězného návrhu ateliéru FAM z roku 2007.

Na Michala Palaščáka navázala dvojice spolužaček Barbory Císařové a Kristýny Sirové, které diplomovaly před sedmi letech (u Jana Mléčky a Heleny Zemánkové) a v roce 2020 se jejich cesty opět spojily, aby založily studio Holky rády architekturu (HRA). V praxi se převážně věnují interiérům či menším objektům, ale na přednášce také promítly fotografie z dokončovacích prací jejich prvního rodinného domu a stále rostoucí spektrum zakázek. Jejich soubor “nevyžádaných rad“ měl přimět studenty, aby se nebáli ptát. Nikdo nespolkl všechny vědomosti světa a nejrychlejší způsob, jak se něco dozvědět, je jít za zdrojem a přímo se zeptat. Zároveň se nebát neúspěchů, smířit se s nimi, ale mít odhodlání je řešit a přimět řemeslníky pracovat jinak, než byli doposud zvyklí . Další rady z praktického života obsahovaly neustálé přeměřování, ověřování vybraných barev a potřebu neustálé dokumentace průběhu prací. Odhalily svojí zálibu v pořizovaní materiálových vzorků a také upozornili na slabosti po ekonomické stránce, na které fakulta své studenty nedostatečně připravuje.

Architekt David Prudík byl zástupce generace, kterou během studia na FA VUT zastihla Sametová revoluce, takže po promoci si již mohl svobodně vybrat, kde bude sbírat pracovní zkušenosti (za komunismu absolventi dostali umístěnky do některé z divizí Československých stavebních závodů). Vedle pracovních zkušeností pro Jindřicha Škrabal (P.A.W.) a Vladimíra Čuhela (Tišnovka) jej také formovala civilní vojenská služba na Úřadu památkové péče a roční pobyt v zahraničí. Následně posbíral odvahu a bez větších kontaktů si v roce 1996 založil vlastní praxi. Nadále však udržoval kontakty s bývalými spolužáky a také kolegy z ostatních oborů jako krajináři Tomášem Jiránkem a Petrem Veličkou, historikem Alešem Svobodou nebo odborníkem na světelnou techniku Milošem Zimulou. Tvorbu architekta Prudíka lze na první pohled přehlédnout. O to více je všímavý sám architekt. Jeho práce vytváří neutrální pozadí pro odehrávání pestrého každodenního života. Podílí se na rekonstrukcí modernistických staveb od Vladimíra Karfíka, Miloše Lamla nebo Otto Rothmayera. Lidé často chodí kolem jeho staveb nebo odpočívají ve veřejných prostranstvích a až zpětně si dohledají, že za příjemnými zážitky byl autorský dohled Davida Prudíka.

Posledním z přednášejících byl Jan Sedláček z brněnského studia SENAA, které založil v roce 2011 s Václavem Navrátilem. Sedláček je ukázkovým příkladem neutuchající touhy po nových zkušenostech. Také než se rozhodl ke studiu na brněnské VUT, krátce si vyzkoušel pražskou ČVUT i ostravskou VŠB. Následný Erasmus pobyt na univerzitě v anglickém Brightonu mu dodal v roce 2009 odvahu absolvovat povinnou bakalářskou praxi za Atlantikem v losangeleském ateliéru Michaela Rotondiho a newyorských architektů Zakrzewski Hyde. Vedle práce stihl také po večerech navštěvovat přednášky Erica O. Mosse na legendární univerzitě SCI-Arc, což mu po návratu dodalo odvahu postavit se na vlastní nohy. Touha vidět na vlastní oči stavby kolegů mu zůstává dodnes. Ve stejný den, jako měl brněnskou přednášku, tak se vracel z pobytu v portugalském Lisabonu a o týden dříve strávil s kolegy v Londýně na vyhlašování cen magazínu Dezeen, kam do širšího výběru postoupila zatím jejich největší realizace městských lázní v Kyjově.

 
Přednášky absolventů, kteří si po promoci prošlapávají nelehkou cestu v architektonickém světě, budou pokračovat i v dalším akademickém roce.